Tiskařský příběh

Po sametové revoluci v roce 1989 otec (Eduard Vitásek) pracoval jako revizní technik, tedy jezdil po firmách, institutech a jiných podnicích a dělal kontroly a revize elektroinstalace. Při jedné návštěvě Hutního institutu na Hasičské 52 v Ostravě - Hrabůvce ho zaujala tiskárna, která sloužila pro interní potřeby ústavu. Po rodinné radě se rozhodl, že to zkusí v tomto krásném oboru a tak celou výrobu převzal. Bohužel vše bylo hodně nemoderní a zastaralé, tak kompletní strojové vybavení se začalo postupně měnit, aby tiskárna na tehdejší dobu byla dostatečně moderní a zajímavá pro nově vznikající reklamní agentury, grafiky a ostatní co pochopili, že bez tištěné reklamy a informacích o sobě v nově se rozvíjejícím kapitalismu se neobejdou. Aby otec mohl vůbec provozovat tiskárnu, musel se aspoň částečně stát odborníkem a proto se na částečný úvazek učil v jiné tiskárně, kde tiskli mapy, aby tomu rozuměl a dokázal firmu vést ke světlým zítřkům.

Stav při převzetí budovy (vlevo), ta samá část s vybouranými příčkami a budováním zázemí pro zpracování dig. zakázek

Začalo se s jednobarevnými stroji Romayor formátu A3+, tedy barevné tiskoviny se musely strojem pustit 4x a to se ještě po každé barvě musel stroj umýt. Když se kompletovala brožura chodili tehdejší pracovníci kolem stolu a brali po archu z každé hromady a takto se kompletovalo. Pořídila se první kopírka, tehdy pouze Minolta, díky tomu, že otec byl poměrně hodně šikovný, tak si dle prospektů z výstav vyrobil lepicí stroj na vazbu V2. Obměnily se stroje Romayor za Dominant, tehdy ve formátu B3 a ve dvoubarevném provedení a to se nemělo stát.

Jak se díváte na čistý papír a vidíte jak prochází strojem a postupně se nanášejí barvy a vy ve výsledku vidíte krásný plnobarevný obraz, to je pocit, který zažívám pravidelně každý den, ale nikdy se neomrzí a až digitální technologie ovládnou polygrafický průmysl, bude mi tady ta doba opravdu chybět. Po mém nástupu do firmy jsem prosadil investici do první digitální laserové tiskárny opět od firmy Minolta s obdivuhodnou rychlostí 2 kopií formát A4 barevně jednostranně za minutu, tehdy duplexní tisk byl snem snílků a fantastů. Začala doba hybridních tiskáren. Tento pojem definovala firma Grafie CZ, ale naše firma předběhla dobu a toto již provozovala a umně kombinovala technologie, aby zákazníkům nabídla co nejlepší poměr cena - výkon. Za nákup první digitální tiskárny jsem byl ještě dost dlouhou dobu peskován otcem, že to je technologie, která nevydělává. Tehdy jsme byli rádi za 1 000 A4 barevně měsíčně, nyní se již bavíme o desetitisících průjezdech formátu SRA3 za stejné období.

Firma se přejmenovala na Tiskárnu v Dubí, změnila působiště z Hasičské 52 na F. a A. Ryšových ve Svinově-Dubí a pořídil se dvoubarevný stroj Adast ve formátu A2+, stroj byl komplet repasovaný od tiskárny, kterou spláchla velká voda v roce 1997. Také již pracovnice neběhaly kolem stolu, když snášely brožury, ale již v tiskárně fungovala linka na vazbu V1 a také s možností snášení na vazbu V2. Na vazbu V2 jsme pořídili opět zaplavený stroj, opět komplet zrepasovaný a to Horizon BQ220. Stroj, který otec sám zkonstruoval již nebyl potřeba a tak se ještě v té době prodal do Polska, kde nějakou dobu ještě dokázal vyrábět brožury k plné spokojenosti nových majitelů lepičky.

Vzhledem k tomu, že trendy a požadavky zákazníků stále sílily, tak pro nás prostory rodinného domu s přístavbou tiskárny ve Svinově opět přestávaly stačit a byl požadavek koupit stroj 4-barevný, museli jsme hledat nové prostory, které jsme našli v Ostravě-Vítkovicích, kde jsme do této doby.

Následně jsme opět provedli obměnu strojového parku do současného vybavení přes modernější ofsetový stroj, lepičku V2, šicí linku V1, laminaci, digitální centrum i s potiskem reklamních předmětů, digitální parciální lakování a mnoho dalšího. Vývoj firmy neměl nějaké raketové tempo, byly doby, kdy jsme byli na dně (povodně, neseriózní partner, který nás připravil skoro o všechny zákazníky), ale vlastními silami a pílí jsme se vždy dokázali vrátit zpět a pokračovat a to i díky našim zaměstnancům a zákazníkům, kteří nám věřili a stále nám zadávali zakázky za což jsme moc vděční a moc za to děkujeme.

Jen pro zajímavost, přikládám malou statistiku firmy, jak moc se za celou dobu existence měnily tiskové techniky a stroje.  Od roku 1991 jsme vyměnili 9 tiskových ofsetových strojů od formátu A3 přes B3 až po formát A2+, 10 digitálních produkčních laserových strojů a 4 velkoformátové tiskárny.

A závěrem snad lze říct jen jedno, otec se do každé věci ponořil naplno, ať to bylo budování tiskárny, spory se zákazníky, kteří nechtěli platit v devadesátkách, kdy bylo fungující soudnictví skoro sprosté slovo. Při přesunu do prostor ve Vítkovicích pomáhal s pracemi a zhmotňoval vizi, jak by ty prostory měly vypadat. A co je skoro k neuvěření, celou dobu fungoval a pořizoval stroje bez jakýchkoliv půjček, dotací, které pokřivují trh a i přesto dokázal firmu někam posunout. Jsem si plně vědom toho, že tam kde jsem, je jen díky otci, který postavil dobré základy, protože na hliněných základech nic smysluplného nepostavíte.

A vzhledem k tomu, že otec již bohužel nežije, a nemůžu mu dostatečně poděkovat, i přesto, že každý den myslím na to co dokázal z ničeho, nezbývá mi závěrem říct: "Díky tati."